Ivo Eichler - Nobody … aneb muž z neznáma.

Nedávno jsem narazil čirou náhodou na jisté stránky na internetu a tam následně na polemiku kolem R. Desenského. Provozovatel těchto stránek byl slovně atakován za svůj nesouhlas k jednání tak zvaného ,,psího psychologa,, a já si uvědomil, že bych jej měl podpořit. Taky nesouhlasím, když někdo kazí psy a dává nesprávný vzor. Jakékoliv psy mám moc rád a tak se cítím povinen do věci vložit a říct svůj názor.

K mé presentaci těm, kterým je mé jméno neznámé: Jmenuji se Ivo Eichler, je mi 46 let a provozuji jednu z prvních výcvikových škol psů u nás. Jmenuje se: ,,RÁMO,,.. Živnostenský list vlastním od 27. 4 1994. a od té doby se věnuji jen a jen převýchově problémových psů. Ti co mě neznáte, se můžete ptát jaké mám pro toto podnikání předpoklady? Něco je už na psané na internetu, ale abych byl konkrétní:

Jsem absolventem SZTŠ.
Po té přišla vojna a poddůstojnická škola psovodů:
2.10.1979 do 12.12.1979 - základní výcvik - 4. PS
13.12./79 do 4.1./80 - psovod
5.1./80 do 22.8./80 - žák PŠ psovodů - velitel družstva
23.8./80 do 24.9./80 - střelec (dosluhoval předchozí RIP.)
25.9./80 do 29.9./81- velitel družstva- Rotní Instruktor Psovodů

Ve druhém roce vojny, jsem dostal možnost si koupit psa vlastního. Jmenoval se RÁMO. O něm se mohli blíže dočíst všichni, kdo vlastní mou videokazetu: ,, Základy výcviku psa,, kterou natočily Film. ateliéry Zlín a kde je o něm na přebalu napsaná malá, ale mě drahá vzpomínka. Složili jsme spolu všechny tehdejší zkoušky z výkonu a z úspěchem se účastnili, těch nejvyšších soutěží. Po něm je pojmenovaná má malá škola výcviku psů.

OD 82 ROKU JSEM PŮSOBIL JAKO INSTRUKTOR PRO ZAČÁTEČNÍKY V KK ZLÍN A TÉTO ČINNOSTI JSEM SE VĚNOVAL PLNÝCH 19 LET

OD VÝŠE ZMÍNĚNÉHO 94. ROKU SE VĚNUJI PŘEDEVŠÍM VÝCVIKU VLASTNÍCH A CIZÍCH PSŮ. DO PÉČE JSEM SI VZAL PŘED OSMI LETY DNES JIŽ ASI TŘINÁCTILETÉHO, MIMOŘÁDNÉHO PITBULA, LONI ŠESTILETOU RETARDOVANOU FENKU NĚM. PINČE A LETOS V LEDNU TŘÍ LETÉHO, VELMI OSTRÉHO DOBRMANA. NAVÍC MÁM VLASTNÍHO POHODOVÉHO MALINOISE ,,BOMA,, S KTERÝM SE VĚNUJI SKLÁDÁNÍ ZKOUŠEK Z VÝKONU A SOUTĚŽENÍ NA ZÁVODECH RŮZNÉHO ZAMĚŘENÍ.

ABYCH UDĚLAL NĚCO PRO PSY ZE ZLÍNSKÉHO ÚTULKU, TAK JSEM SI OD TUD VZAL PŘED TÝDNEM NA NÁPRAVU NÁDHERNÉHO, DVOULETÉHO, KOUSAVÉHO, MAĎARSKÉHO OHAŘE, KTERÉMU SE VĚNUJI BEZPLATNĚ VŽDY, KDYŽ VYBYDE ČAS. TEN SE POZDĚJI VRÁTÍ ZPÁTKY A BUDE URČEN, K BEZPROBLÉMOVÉ ADOPCI.

Myslím, že jako představení mé osoby by to již mohlo stačit a teď k problému:

Jelikož píši od 98 roku do odborného, kynologického časopisu ,, Pes přítel člověka,, coby poradce pro výcvik a nápravu problémového chování psů, požádala mě před dvěma lety šéfredaktorka tohoto časopisu pí Zuzana Trankovská, zda bych nenapsal svůj názor na pořad a na tehdy nám neznámého cvičitele psů, který zde vystupoval. Přenos se zabýval nezvyklou nápravou právě problémových psů. Jelikož jsem v daném čase relaci nesledoval, poslali mi jej natočený na videokazetě.

Okamžitě jsem poznal, že ten člověk není žádný odborník, ale spíš ,,hrdina,, a své výhrady jsem napsal v článku o Nobodym (Vyšlo v PPČ 5/2004). Doufal jsem, že se stáhne…

Jenže on škodí věci dál. Uvědomuje si vůbec, jak naší pejskařinu znemožní ve světě, pokud tyto relace odkoupí i jiné komerční televize? Šou přeci táhne světem.

Zatím nové a nové pořady s fenoménem Desenský, brázdí naši televizní obrazovku (Bodejť by ne! Kdo by si takovou perličku nechal ujít.). Jeho věty typu: ,,…zpočátku mi usilovala o život, ten pes by ti zlomil vaz. Říká, že na kousnutí psa reaguje tak, že jej povalí na zem a kousne jej taky. Aby to nebylo jen tak, kouše především do čenichu. Tady vidím velký problém. Nerad bych, aby někdo po jeho vzoru ( Kdoví jak to skutečně je!) jej chtěl napodobit a následně došel k úhoně. Již dnes se dozvídám od respondentů, že svého zlobivého psa povalí a vrčí mu do tváře. Jejich positivní komunikace vázne a již v mnohých případech neví jak dál. Když se ptají následně svého guru jak mají jednat dál, tak jim napíše, že to po netu řešit nebude.

Že by snad nevěděl?

Občas se stane, že nejsme se svým psem spokojeni. Tímto postupem ovšem u většiny dosáhneme výsledku opačného. Pes je zpočátku šokován, co to ten jeho pán vyvádí a později se tomuto jeho chování začne víc a víc stavět. Jelikož jej miluje, nebo se ho bojí, tak sice nepřichází útok, ale stupňuje se pozvolna vrčení psa. Jejich vzájemný vztah se pozvolna zhoršuje a může se stát neřešitelným.

Dnes upřímně lituji, že jsem před lety napsal nejen k polemice na dotaz - DOMINANTNÍ PES A CO S TÍM : ,,Svou nadřazenost upevňujeme tím, že psa přitiskneme k zemi a zde jej několik minut přidržíme. Tento způsob vychází přímo z přirozených psích rituálů atd…" Napsal jsem to tam coby jeden z bodů, jak postupovat při změně hodnostního postavení psa. Dostatečně jsem ovšem neupozornil, že vždy se ale musí vycházet z typu vyšší nervové činnosti a stupně úrovně výcviku psa. Ten jeho chování Vždy VÍCE, ČI MÉNĚ umravní A NAPOMŮŽE NÁM K MANIPULACI S NÍM . U psů cizích, či s nedostatečnou vazbou na pána, je TENTO POSTUP nevhodný. Dnes už této metody nevyužívám u žádného psa. Především na prvém místě je si nováčka získat. Když má rád, tak už naplno nikdy nekousne.

Příjemné čtení a posílám Vám podnět k zamyšlení nad Nobodym-mužem z neznáma, který je téměř stejný, jako před lety..

Nobody …aneb muž z neznáma.

Jako dítě jsem kupoval dobrodružné příběhy Karavana. Možná si vzpomenete na jeden z těchto sešitků, který se jmenoval stejně jako můj článek Nobody… Tato sbírka příběhů pojednává o muži, který vyskočí bez šatů z parníku poblíž pobřeží USA a jak ho pámbů stvořil vystoupí na břeh. Nahatý a bez prostředků se ubytuje v luxusním hotelu, aby se vzápětí nabídl vydavateli známého listu s tím, že hodlá v různých koutech země prožívat (za peníze novin,) dobrodružství o kterých bude čtenáře pilně informovat.

Tento příběh se mi vybavil, když jsem zhlédl na vlastní oči jeden nejmenovaný publicistický pořad v televizi. Odborné veřejnosti neznámý kynolog mne zde šokoval svým odhalením, jak za svůj mladý život převychoval více než 2 000 psů a bere si ty nejtěžší případy, které v této republice existují - psí odpad.. Již toto prohlášení pana Jesenského je nesmyslné (Jedná se převážně o problémové psy, kteří potřebují při nápravě pečlivou a citlivou práci cvičitele) . Sám jsem členem kynologické obce přes dvacet let a profesionálně cvičím více či méně problémové psy deset let, ale na takové číslo si netroufám co budu živ. Výcvik psa trvá v průměru šest týdnů, rok jich má padesát šest. Padesát šest děleno šesti to je něco k deseti psům ročně. Víc jak tři hodiny intenzivní denní práce nemívá efekt, mohu se tedy věnovat i třem psům současně Ať počítám jak počítám, při nejlepší vůli jsem u třiceti napravených psů za rok. Pokud budu pokračovat v počítání dostanu se k číslu 2000 po šedesáti šesti letech. To mi potáhne na stovku, nesmím si vzít dovolenou a je pravdou, že tři psy současně si beru jen výjimečně. Psi nešidím a pokud jste počítali se mnou a připočtete si čas, který zabere doprava na místo výcviku (cvičiště, město, park, les) zjistíte, že pracovní den je mnohdy velmi dlouhý.

Je vám tedy jasné, že cvičitel psů (nebudu používat zavádějící název psychiatr), který by se pokusil třeba i polovičnímu číslu napravených psů přiblížit, by musel být především odborníkům dobře známý a svými výsledky viditelný. Bohužel v případě pana Jesenského je opak pravdou. Neví o něm nikdo ze známých cvičitelů, ani osoby zodpovědné za výcvik psů v ozbrojených složkách. Přitom právě touto odbornou zkušeností se pan Jesenský ohání. Nelze tedy než zopakovat, že u našich kynologických břehů se právě vylodil Nobody, muž z neznáma. Muž, který se odhodlal vystoupit na pláž, aniž by se zatěžoval takovými věcmi, jako je vzdělání či měřitelné výsledky, zkoušky odborné způsobilosti a podobně. V televizním vystoupení pana Rudolfa Jesenského lze obdivovat profesionální práci kamery a televizního štábu (zejména střihačů), nicméně v jím prezentované práci nacházím mnoho rozporů.

Divácky zajímavá hláška, že si pan Rudolf bere vzor z vlků v kynologii neobstojí. Takové prohlášení by možná příslušelo panu Hrachovi, který je zkušený kynolog. Ten chová i starou vlčici Lupínu. Přesto nevím, co z vypozorovaného chování vlků lze použít u problémových psů. Uvědomme si, že asociální chování je specialita právě těchto domestikovaných zvířat. U vlků nepřichází v úvahu, nepřizpůsobivé zvíře je okamžitě ze smečky vypuzeno.

I DNES PO LETECH STÁLE VIDÍM POZORNÝ POHLED MISTRA - PSÍHO PSYCHOLOGA, JEŽ SE VYDAL NA MORAVU, DO BESKYD S CELÝM TEL. ŠTÁBEM. PTÁTE SE, JAKÝ BYL ÚČEL JEHO NÁVŠTĚVY U NÁS? PŘÍPADNÝM VLKŮM TAM POUŠTĚL PŘEZ REPRODUKTORY V TICHÉM NOČNÍM LESE NAHRÁVKU VLČÍHO VYTÍ… Samo televizní hledání vlků přikládám spíše snaze produkce reportáž ozvláštnit a udělat poutavější, protože až takový "magor" pan Jesenský snad být nemůže. Proč to ale nenatočili kousek za Prahou?

Dalším rozporem je samo četné pokousání, kterým se tento člověk ohání. Myslím, že být pokousán není nic, čím by se měl cvičitel chlubit. Již jako dítě jsem viděl v Sedmi statečných repliku, kdy za "správného" chlapa nebyl označen ten, kdo měl jizvu na obličeji či ukouslé ucho, ale ten kdo prošel mnohým bojem bez poskvrny. Sám si pokládám za čest, že jsem byl pokousán výjimečně, a to ještě záměrně na kameru. Nicméně skutečnost, že se cvičitel nechává opakovaně trhat je jeho věc. Co je však neodpustitelné, že si tento pán přivede k sobě psa na nápravu a ten u něj pokouše návštěvníka!!! Jak je toto možné! Copak toto je profesionální chování! MISTR TÍM ASI CHTĚL UPOZORŇIT NA SVÉ VYJIMEČNÉ VLASTNOSTI A ODVAHU.

Zastavme se u zázračně napraveného vlkošedého vlčáka Maxe (viděno v televizi). V žádném případě nešlo o psího zabijáka, ale o psa určeného k hlídání, kterému chyběla společnost jeho pána. Je pochopitelné, že se v okamžiku, kdy ho cizí osoba vytahovala z kotce, začal bránit. V takovém případě, stačí psa pozvolna připravit na změnu a on sám časem toleruje novou lidskou bytost, kterou nezbytně ve své samotě (SMRT PÁNA.) potřebuje. Řešení pana Jesenského, který hrdinně podá psovi utišující prášek v pamlsku, pak psa stresujícím způsobem vyvleče, aby vzápětí inicioval rvačku, ve které bude "lámat" psí charakter, není metoda nijak objevná. Zlomení psa se užívá již staletí. Dodnes, se s ní můžeme setkat jak na venkově, tak i na cvičištích. S přibývajícími poznatky, začínají tyto způsoby mizet. Ještě jednou si připomeňme milá slova pana Rudolfa Jesenského, který smutně označí psíka jako toho, kterému se zhroutil svět ( Mluvil pro kameru zasněně a se smutkem v očích.) aby jej vzápětí nemilosrdně napadl. Nakonec vítězství nad sotva čtyřicetikilovým psem, který je opatřen náhubkem a vodítkem, jeho "vlčím způsobem" je skutečně "hrdinné". Docela by mě tento pán pobavil, pokud by stejný přístup zvolil například k sedmdesátikilové brazilské file… a třeba opět "po vlčím způsobu", ale tentokrát tak říká - bez koše.

Myslím, že metoda získání dominance nad cizím psem prostřednictvím jeho zlomení, je nesmyslná. Tímto způsobem sice někdy u slabších případů dosáhne člověk většinou absolutní podřízeností psa, ale cena je vysoká. Pes platí ztrátou charakteru a dalšími poškozeními povahy. Stává se záludným. (PROČ BY NA SEBE JEŠTĚ UPOZORŇOVAL. POSTUPEM ČASU JIŽ NEVARUJE A V TICHOSTI IHNED ÚTOČÍ. O TAKOVÉM PSU SE JIŽ DÁ ŘÍCT, ŽE JE TÉMĚŘ BEZNADĚJNĚ, PRO NÁSLEDNOU NÁPRAVU, ZKAŽENÝ.) Jeho majitel, který dal psa na nápravu, ani případný nový pán nezíská NIC. Přestože se zpočátku zdá pes, v přítomnosti pana Jesenského, zklidněný, je to především zásluha zvyknutí psa na klidné prostředí, kde má možnost získat jistoty psí smečky a kde není s ním výrazněji pracováno. O tom jak cvičit podobná zvířata, jak získat nenásilně a úspěšně jejich nápravu jsem již psal v tomto časopise před rokem 2003. Mnou popsané metody vyžaduji sice více trpělivosti, ale akceptují psí osobnost a upravují nenásilně psa tak, aby jej mohl ovládat, kterýkoli člen rodiny. Nakonec ve zmíněném snímku jsme viděli záběry pana Rudolfa, kterak položí svou fenu kavkazáka na záda a zmáčkne jí hrtan natolik, že se dusila. Myslíte, že to děvčátko od vedle by takto srovnala svého vlčáka?

Časem jsem, dospěl k názoru, že VÝŠE ZMIŇOVANÁ A JÍ PODOBNÉ TEL. reportáže MOHOU napáchat více škody jak užitku. Přestože je jistě více cest k výcviku našich psů, je třeba být vždy velmi opatrný tam, kde dochází k hrubému zacházení.

S pozdravem
Ivo Eichler
Rámo - výcvik psů
Ostrata 35
Zlín 763 11
kontakt na internetu: http://www.boxer.cz/eichler/kontakt.htm

P.S.: Tučně zvýrazněné věty jsem napsal pro doplnění DODATEČNĚ ZÁMĚRNĚ LETOS NAPSANÉHO, ABYCH MOHL PŘIBLÍŽIT DŘÍVĚJŠÍ REPORTÁŽ TĚM, KTEŘÍ JI NEVIDĚLI, NEBO JIŽ ZAPOMNĚLI. ABY BYLI TAK ŘÍKAJÍC - V OBRAZE.

Související články:

Pan Ivo Eichler se představuje.
Příběh jednoho pejska z Krupé a ukázka, jak radí psycholog psů.