Ivo Eichler - představení a úvod

 21.října 2006

Pan Ivo Eichler a jeho pohled na Rudolfa Desenského.

Pan Ivo Eichler o sobě říká:

Nedávno jsem narazil čirou náhodou na jisté stránky na internetu a tam následně na polemiku kolem R. Desenského. Provozovatel těchto stránek byl slovně atakován za svůj nesouhlas k jednání tak zvaného ,,psího psychologa,, a já si uvědomil, že bych jej měl podpořit. Taky nesouhlasím, když někdo kazí psy a dává nesprávný vzor. Jakékoliv psy mám moc rád a tak se cítím povinen do věci vložit a říct svůj názor.

K mé presentaci těm, kterým je mé jméno neznámé: Jmenuji se Ivo Eichler, je mi 46 let a provozuji jednu z prvních výcvikových škol psů u nás. Jmenuje se: ,,RÁMO,,.. Živnostenský list vlastním od 27. 4 1994. a od té doby se věnuji jen a jen převýchově problémových psů. Ti co mě neznáte, se můžete ptát jaké mám pro toto podnikání předpoklady? Něco je už na psané na internetu, ale abych byl konkrétní:

Jsem absolventem SZTŠ.
Po té přišla vojna a poddůstojnická škola psovodů:
2.10.1979 do 12.12.1979 - základní výcvik - 4. PS
13.12./79 do 4.1./80 - psovod
5.1./80 do 22.8./80 - žák PŠ psovodů - velitel družstva
23.8./80 do 24.9./80 - střelec (dosluhoval předchozí RIP.)
25.9./80 do 29.9./81- velitel družstva- Rotní Instruktor Psovodů

Ve druhém roce vojny, jsem dostal možnost si koupit psa vlastního. Jmenoval se RÁMO. O něm se mohli blíže dočíst všichni, kdo vlastní mou videokazetu: ,, Základy výcviku psa,, kterou natočily Film. ateliéry Zlín a kde je o něm na přebalu napsaná malá, ale mě drahá vzpomínka. Složili jsme spolu všechny tehdejší zkoušky z výkonu a z úspěchem se účastnili, těch nejvyšších soutěží. Po něm je pojmenovaná má malá škola výcviku psů.

OD 82 ROKU JSEM PŮSOBIL JAKO INSTRUKTOR PRO ZAČÁTEČNÍKY V KK ZLÍN A TÉTO ČINNOSTI JSEM SE VĚNOVAL PLNÝCH 19 LET

OD VÝŠE ZMÍNĚNÉHO 94. ROKU SE VĚNUJI PŘEDEVŠÍM VÝCVIKU VLASTNÍCH A CIZÍCH PSŮ. DO PÉČE JSEM SI VZAL PŘED OSMI LETY DNES JIŽ ASI TŘINÁCTILETÉHO, MIMOŘÁDNÉHO PITBULA, LONI ŠESTILETOU RETARDOVANOU FENKU NĚM. PINČE A LETOS V LEDNU TŘÍ LETÉHO, VELMI OSTRÉHO DOBRMANA. NAVÍC MÁM VLASTNÍHO POHODOVÉHO MALINOISE ,,BOMA,, S KTERÝM SE VĚNUJI SKLÁDÁNÍ ZKOUŠEK Z VÝKONU A SOUTĚŽENÍ NA ZÁVODECH RŮZNÉHO ZAMĚŘENÍ.

ABYCH UDĚLAL NĚCO PRO PSY ZE ZLÍNSKÉHO ÚTULKU, TAK JSEM SI OD TUD VZAL PŘED TÝDNEM NA NÁPRAVU NÁDHERNÉHO, DVOULETÉHO, KOUSAVÉHO, MAĎARSKÉHO OHAŘE, KTERÉMU SE VĚNUJI BEZPLATNĚ VŽDY, KDYŽ VYBYDE ČAS. TEN SE POZDĚJI VRÁTÍ ZPÁTKY A BUDE URČEN, K BEZPROBLÉMOVÉ ADOPCI.

Myslím, že jako představení mé osoby by to již mohlo stačit a teď k problému:

Jelikož píši od 98 roku do odborného, kynologického časopisu ,, Pes přítel člověka,, coby poradce pro výcvik a nápravu problémového chování psů, požádala mě před dvěma lety šéfredaktorka tohoto časopisu pí Zuzana Trankovská, zda bych nenapsal svůj názor na pořad a na tehdy nám neznámého cvičitele psů, který zde vystupoval. Přenos se zabýval nezvyklou nápravou právě problémových psů. Jelikož jsem v daném čase relaci nesledoval, poslali mi jej natočený na videokazetě.

Okamžitě jsem poznal, že ten člověk není žádný odborník, ale spíš ,,hrdina,, a své výhrady jsem napsal v článku o Nobodym (Vyšlo v PPČ 5/2004). Doufal jsem, že se stáhne…

Jenže on škodí věci dál. Uvědomuje si vůbec, jak naší pejskařinu znemožní ve světě, pokud tyto relace odkoupí i jiné komerční televize? Šou přeci táhne světem.

Zatím nové a nové pořady s fenoménem Desenský, brázdí naši televizní obrazovku (Bodejť by ne! Kdo by si takovou perličku nechal ujít.). Jeho věty typu: ,,…zpočátku mi usilovala o život, ten pes by ti zlomil vaz. Říká, že na kousnutí psa reaguje tak, že jej povalí na zem a kousne jej taky. Aby to nebylo jen tak, kouše především do čenichu. Tady vidím velký problém. Nerad bych, aby někdo po jeho vzoru ( Kdoví jak to skutečně je!) jej chtěl napodobit a následně došel k úhoně. Již dnes se dozvídám od respondentů, že svého zlobivého psa povalí a vrčí mu do tváře. Jejich positivní komunikace vázne a již v mnohých případech neví jak dál. Když se ptají následně svého guru jak mají jednat dál, tak jim napíše, že to po netu řešit nebude.

Že by snad nevěděl?

Občas se stane, že nejsme se svým psem spokojeni. Tímto postupem ovšem u většiny dosáhneme výsledku opačného. Pes je zpočátku šokován, co to ten jeho pán vyvádí a později se tomuto jeho chování začne víc a víc stavět. Jelikož jej miluje, nebo se ho bojí, tak sice nepřichází útok, ale stupňuje se pozvolna vrčení psa. Jejich vzájemný vztah se pozvolna zhoršuje a může se stát neřešitelným.

Dnes upřímně lituji, že jsem před lety napsal nejen k polemice na dotaz - DOMINANTNÍ PES A CO S TÍM : ,,Svou nadřazenost upevňujeme tím, že psa přitiskneme k zemi a zde jej několik minut přidržíme. Tento způsob vychází přímo z přirozených psích rituálů atd…" Napsal jsem to tam coby jeden z bodů, jak postupovat při změně hodnostního postavení psa. Dostatečně jsem ovšem neupozornil, že vždy se ale musí vycházet z typu vyšší nervové činnosti a stupně úrovně výcviku psa. Ten jeho chování Vždy VÍCE, ČI MÉNĚ umravní A NAPOMŮŽE NÁM K MANIPULACI S NÍM . U psů cizích, či s nedostatečnou vazbou na pána, je TENTO POSTUP nevhodný. Dnes už této metody nevyužívám u žádného psa. Především na prvém místě je si nováčka získat. Když má rád, tak už naplno nikdy nekousne.

Příjemné čtení a posílám Vám podnět k zamyšlení nad Nobodym-mužem z neznáma, který je téměř stejný, jako před lety..

Příjemné čtení a posílám Vám podnět k zamyšlení nad Nobodym-mužem z neznám

náš komentář:

Pan Ivo Eichler nám laskavě poskytnul i svůj článek o Rudolfu Desenském (Vyšlo v PPČ 5/2004), zacež mu velice děkujeme a doporučejeme k pročtení.

Dále nám pan Eichler poskytnul příběh jednoho pejska z Krupé a ukázku, jak radí psycholog psů.